Možná nadpis zní divně, ale byl to tak… No, nadpis je trošku nadsazen, ale je pravdou, že celé focení trvalo pouhých šestnáct minut. Poté už to opravdu nemělo cenu.

Posledních pár dní je celodenně zatažená obloha – šedivka. V tu dobu mě to nemotivuje vytáhnout do mrazu foťák, natož sebe. Jediná doba, kterou bych využil na focení je ranní čtvrthodinka, než slunce vyjde a páskem volné oblohy těsně nad horizontem osvětlí krajinu. 

Nejdřív se rozední, po chvíli se objeví růžánky a potom se vyloupne slunce nad horizont. V tu dobu se vše rozzáří a zalije teplým zlatavým světlem. Slunce vystoupá a zaleze do mraků. Po čtvrt hodině je konec divadla…

Dnes jsem sice nestihl růžánky, protože jsem vedl prcky do vzdělávacích institucí, ale hned potom jsem sedl do auta a vyrazil na nedaleký kopec, kde je fotogenická kaplička (a tuna drátů vedení vysokého napětí).

Fujina mě nepřestává překvapovat. Fotky v podstatě barevně neupravuji. Díky živému náhledu v elektronickém hledáčku vidím, co je na chipu a co se objeví ve výsledném JPG. Před focením si nastavím požadovanou simulaci filmu. Zde to byla Fuji Velvia, protože jsem požadoval výraznější barvy, než dodá moje oblíbená simulace filmu Chrome Classic. Jediné co ladím před stiskem spouště je korekce expozice.