Na mé digitální zrcadlovce Pentax ist*DS se začalo projevovat stáří. Ono deset let je přeci jen mezi digitály docela věk. Posunula se rovina ostření o pár centimetrů dozadu, objevily se slepé pixely a častokrát se foťák nemohl rozhodnout, jestli obrázek bude dostatečně ostrý a ostřil a přeostřoval. Přišel čas změnit přístroj. Původně jsem uvažoval o tom, že bych jen vyměnil Pentaxí tělo. Mělo by to tu výhodu, že bych nemusel měnit ani skla, ani blesk. Ale říkal jsem si, že to přeci jen váží dost a že bych měl odlehčit, tak jak jsem to udělal u pojišťovácké výbavy. Zde jsem vyměnil 15″ Lenovo R61 za 10″ Acer Aspire Switch a hmotnost pně vybavené brašny klesla z 12kg na pouhých 3,5kilo. Ale vraťme se se k focení…

Zaujaly mě foťáky v retro designu. Přeci jen mám ve sbírce několik starých foťáků, od měchových, přes dálkoměrné až po zrcadlovky. Adepti byli bohužel jen z produkce Fujifilm a Olympus. U Olympusu měli sice zajímavější skla, ale z těl to bylo jen PEN-f, které bylo nechutně drahé. Čtyřicet tisíc se mi opravdu za tělo dát nechtělo…

U Fujifilmu byla situace lepší. Líbil se mi Fujifilm X-30, ale v době, kdy jsem se konečně rozhoupal ke koupi, X-30 začala mizet ze skladů a nakonec, byla pouze na ebay.

Foťák patří provedením mezi digikompakty, ale softwarové vybavení a možnosti na stavení ho řadí spíše mezi digitální zrcadlovky. Dokonce jsem byl ochotný oželet i možnost výměny objektivů. Za poslední dobu jsem na svém pentaxu měl stále nasazený velmi slušný DA 16-45 a za Sigmu 70-300 jsem ho měnil opravdu minimálně. Spíš skoro vůbec.

No, ale na ebay byla cena v podobné výši, jako za tělo X-E2. Kousek za slušnou cenu mi utekl, tak jsem se naštval a za 11,5tis jsem z Německa koupil mírně jeté tělo Fuji X-E2. Objektiv jsem koupil z Čech – nižší řadu XC 16-50 v černém provedení. Sklo jsem objednával ve středu a tělo v úterý a oboje mi přišlo v pátek. Tím pádem jsem měl víkend na hraní. 🙂

Tímto jsem popsal prodejní anabázi a teď už k samotné technice…

Budu zde porovnávat neporovnatelné… Deset let starou digitální zrcadlovku a dva roky starou digitální bezzrcadlovku. Kdybych porovnával X-E2 s současnými Pentaxy, tak by pochopitelně dopadlo vše jinak. 🙂

Něco málo k hmotnostem a rozměrům. ist*DS s objektivem váží něco málo pod kilo, E-X2 asi čtyřicet deka. Jestliže by na Fujinu vyráběli pancake objektivy, stejně jako na Olympuse, dal by se foťák strčit do větší kapsy. S objektivem 16-50 to bohužel už nejde. Ale stejně v brašničce po Pentaxu je najednou podezřele hodně místa. 🙂

Je neskutečné, kam za těch osm let poskočila technika. Hlavně APS-C chipy a algoritmy zpracování obrazu. Na ist*DS bylo jako maximální použitelné ISO 400, to se kvalitou pohybuje u ISO1600 u X-E2. Díky tomuto faktu oceňuji na X-E2 funkci autoISO. Mám ho nastavené na hodnotu 800. Takže foťák si rozhoduje sám, jaké ISO v rozmezí 100-800 použije. Pokud by měl použít čas delší než 1/60s, přehodí na vyšší hodnotu ISO. Až dojde k ISO800, tak teprve začne prodlužovat časy. Šikovná funkce, která díky vestavěné stabilizaci obrazu hodně eliminuje mázlé snímky.

Další zajímavá funkce je elektronický hledáček. S tím jsem se seznámil už na Fujifilm S6000 (?), což byl foťák s vestavěným objektivem a CCD 6MPix, kde jednotlivé buňky byly uspořádány do plástve. Takže díky přepočtu vycházelo rozlišení na uváděných 6MPix, což bylo v roce 2004 dost slušná hodnota. Zde pohled do hledáčku hodně připomíná pohled do hledáčku zrcadlovky. Ano, rastr je vidět, ale rychlost zobrazení při pohybu je plynulá. Výhodou je to, že veškeré filtry a nastavení jsou vidět ještě před expozicí. Což občas ušetří čas exponováním dalšího obrázku s lepším nastavením.

Nastavením zobrazení si můžete vybrat, kde budou dané obrázky. Zda se budou zobrazovat jen na display (tak proč si kupovat dražší tělo s EVF?), nebo jen v EVF, nepo podle toho jestli dáte oko k hledáčku. Nevýhodu vidím v tom, že i setup a náhled fotky je zobrazen na preferovaném displayi.

Protože jsem člověk odkojený monofunkčními čudlíky (což je opak jog dialu od BMW, kde se vše ovládá jedním kroutítkem a dvěmi mačkátky), preferuji, když sáhnu do určitého místa foťáku, nahmatám tlačítko a to provede požadovanou funkci, než abych se složitě hrabal v menu. Stejně jako je to v SAABu, kde každý ovladač má přesně danou funkci. Tento přístup má nevýhodu. Zadní stěna foťáku je přečudlíkována a občas se mi stane, že stisknu omylem tlačítko a nechtěně si změním jakousi funkci.

Foťák má možnost výběru mezi elektronickou a mechanickou závěrkou. Elektronická je super ve chvíli, když byste rušili zvukem mechanické závěrky. Buď se ozve jen pípnutí, nebo ani to ne. Záleží na nastavení. Používám kombinaci obou, protože elektronická neumí exponovat dlouhé časy, což se hodí při focení noční oblohy.

Dál se mi líbí to, že při focení do JPEGu není třeba téměř žádných úprav. U Pentaxu jsem obvykle u každé fotky musel upravovat expozici, což bylo asi dané věkem foťáku. Elektronika se nějak unavila. 🙂

Oblíbil jsem si simulaci filmů od Fuji. Nastavuje charakteristiky tak, že se přibližují různým řadám klasických filmů. Nemohu posoudit, jak moc se shodují, ale líbí se mi to. 🙂

Další funkci, kterou jsem si aktivoval, je detekce obličeje. Fotografující majitelé chytrých telefonů tuto funkci znají… Narazil jsem ale na limity funkce. Prostě nechce detekovat a zaostřit na naši blondýnu. 🙂 Když jsem fotil děti, tak to správně detekovalo oba obličeje. Zatím netuším, jestli foťák zvýší pole ostrosti, aby oba obličeje byly ostré, nebo si vybere bližší z nich.

Taky jsem našel funkci, kde foťák zaostřuje na oči, resp. na oko, které si v menu vyberete. Toto jsem zatím ještě nezkoušel.

Proti Pentaxu má Fuji hůř vyřešený výběr ostřícího bodu. Na Pentaxu jsem měl vybraný jeden bod a pokud jsem chtěl ostřit jinam bez překomponování, jednoduše jsem palcem vybral pomocí kurzorových šipek požadovaný. U Fuji musím skočit do menu výběru ostřícího bodu a teprve tam nějaký vybrat. Takže používám ostření na středovou oblast a v případě potřeby překomponuji nebo doostřím manuálně.

Tím jsem se v podstatě dostal k nevýhodám Fujiny. O občasném mačkání tlačítek jsem se zmínil, výše jsem uvedl horší způsob výběru ostřícího bodu.

Dále u Pentaxu je přeci jen větší výběr objektivů, až už pro fullframe, nebo přímo pro APS-C. Ono je to dané i tím, že X-mount je na světě o dost kratší dobu než Pentax K bajonet. Zatím mi stačí XC 16-50. Zajímalo by mě, za jakou dobu budu mít neodolatelnou potřebu pořídit si jiný objektiv, ať už kratší XF 10-24, nebo delší XC 50-230, nebo univerzálnější XF18-135.

Další, byť zprostředkovanou, nevýhodou je špatná komunikace s blesky. Prý TTL měření nefunguje, jak by mělo a podexponovávají se fotky.

Tím jsem vyčerpal dojmy, které jsem po cca měsíci s X-E2 načerpal. Pokud mě něco zásadního napadne, doplním to do článku.