Dost divnej nadpis, co? 🙂

Asi přemýšlíte nad tím, co jsem vlastně tou palačinkou myslel.

Úvodem

Palačinka (anglicky pancake) je pojmenování konstrukce objektivu, který má extrémně malou hloubku. Prostě je placatý jak palačinka. 🙂 No a tím technická část končí…

Baví mě minimalizovat věci. Proto s sebou na schůzky tahám tablet s perem místo bloku, tužky, notebooku, signpadu (destičky na biometrické elektronické podepisování smluv). Proto mám telefon s čtyřpalcovým displejem. Tedy u auta se stále držím pětimetrového kombíku od SAABu. Ale to je výjimka… prostě mi Fiat 500 nebo Mini přijde vhodné do Itálie a ne do Čech. A v neposlední řadě jsem vyměnil digitální Pentax za bezzrcadlovku od Fuji. K té jsem si původně koupil objektiv 18-135, což je v přepočtu na “filmovou vzdálenost” 35-202mm. Jinými slovy – univerzální zoom od širokáče po teleobjektiv.

Postupem času jsem začal pokukovat po něčem menším, co by slušelo malému tělu bezzrcadlovky a zkoumat, kterými ohnisky vlastně fotím nejvíce. Vyšlo mi, že na fuji jsem fotil nejvíce 18mm, 135mm a 28mm. Vzpomněl jsem si na tvrzení jednoho fotografa, že pro oko je přirozené právě ohnisko 40mm, kterému odpovídá bezzrcadlovkové 27mm. U Fuji je objektiv XF 27/2.8 konstrukce pancake.

Když tento objektiv porovnám s původním, tak se neubráním úsměvu. Celý objektiv je velký jako kus se clonovým kroužkem starého zoomu. A to nemluvím o tom, že je 6x lehčí.

No a jak se s tím fotí?

Ve zkratce – parádně… Ale abych to trošku rozepsal.

Na dovolené jsem nasadil palačinku na tělo (kdo četl úvod, ten se této větě nediví) a jen ve dvou případech sundal a vyměnil za jiné objektivy. Líbilo se mi na procházky nosit prťavý foťák s pidiobjektivem o velikosti tří iPhonů na sobě, místo tahání brašny nebo fotobatohu. Po dvou dnech jsem si zvykl na absenci zoomového kroužku a na to, že zoom se provádí nohama a ne prsty. Prostě si člověk přijde blíž nebo ustoupí dál, aby měl ten správný výřez.

Další výhodou bylo to, že jsem si zvykl na úhel zobrazení a obvykle jsem hned věděl, jestli mám zamířit foťák a můžu fotit, nebo jestli musím zoomovat nohami. To u zoomu se zastavím, chvíli hledám správné ohnisko a teprve potom můžu fotit.

Další výhoda je v tom, že palačinka začíná na menší cloně (2.8) než zoom (3.5 – 5.6), takže se mi podaří lépe oddělit fotografovaný objekt od pozadí.

V poslední řadě mi přijde, že fotky jsou o něco ostřejší než zoomem.

Negativa

No, aby nebylo vše tak růžové… Při používání objektivu jsem narazil na dva nedostatky.

Prvním z nich je absence stabilizace. S XF18-135 jsem byl zvyklý, že mám ostré fotky i při noční procházce městem. Objektiv dokázal „ustabilizovat“ neuvěřitelné časy okolo 1s i na ohnisko 135mm. U XF27 jsem měl mázlé první večer téměř vše. Když jsem si to uvědomil, tak se to zlepšilo, ale pevnější držení foťáku nenahradí stabilizaci v objektivu.

Druhý nedostatek je spíše humorného rázu a souvisí s velikostí sestavy. Protože je sestava fakt malá a lehká, nechtělo se mi tahat brašničku. Tak jsem ji nechával doma. Problém nastal, když foťák zahlásil, že na vložené akumulátory už fotit nebude, ať si je vyměním za nějaké nabité. Které byly pochopitelně v kempu v brašničce. Tak jsem tuto procházku dofotil telefonem a další dny jsem po kapsách nosil párek nabitých akumulátorů. 🙂

Něco málo závěrem

Objektiv mě učaroval velikostí a jednoduchostí focení. Už neřeším volbu ohniska, ale věnuji se kompozici záběru. Ohnisko není ani moc široké, ani moc úzké, což umožňuje jeho využití na takové to běžné focení. Jak to tak vypadá, stane se mým nejpoužívanějším objektivem.